Film Katyň

Historické drama Katyň vzniklo jako osobní vyrovnání polského režiséra Andrzeje Wajdy s dávným rodinným traumatem. Jeho otec patřil mezi tisíce polských vojáků a civilistů, které v roce 1940 v Katyni povraždila sovětská vojska, a přesné číslo obětí se historikové dodnes nedokážou shodnout, protože pravda o masakru byla dlouhá desetiletí úmyslně zamlčovaná.

Wajda na plátno převádí bolestivou kapitolu polských dějin, kterou desítky let nebylo možné veřejně připomínat. Snímek sleduje osudy několika rodin, které čekají na návrat svých blízkých a postupně se musí vyrovnat s pravdou, kterou jim dlouho nikdo nechtěl přiznat, a s tím, jak se s ní vypořádat i po letech mlčení a lží.

Katyň není snadno stravitelným filmem, spíš rozvláčným a niterným svědectvím, které vyžaduje trpělivého diváka ochotného vydržet dvouhodinovou stopáž. Právě pomalé tempo a soustředění na osobní příběhy jednotlivých postav místo velkých akčních scén dělají ze snímku spíš meditativní zážitek než klasické válečné drama plné bitevních scén.

Zfilmování katyňského masakru a jeho připomenutí světu je bezpochyby činem, který si zaslouží uznání, i když ne každý divák si film kvůli jeho náročnosti oblíbí. Pro polského režiséra jde přitom o vyvrcholení celoživotní snahy vyrovnat se s vlastní rodinnou i národní minulostí.